Rasy a národy Alagaësie
Legenda
Od dob, kdy jeden mladý elf zabil prvního draka, jehož považoval za
pouhopouhé zvíře, probíhala mezi oběma národy krutá válka. Draci se
spojili a elfa zabili, což sličný národ považoval za neomluvitelné. Tím
ale boje neskončily. Přes všechny neshody se elfové snažili o ukončení
krveprolití, nemohli však najít způsob, jak se s druhou stranou
dohodnout.
Toto neskutečně kruté období trvalo celých pět let, dokud elf
jménem Eragon nenašel dračí vejce. Mladík poznal, že musí vychovat
spřáteleného draka. Tajně se o něj staral a podle zvyků starověkého
jazyka ho pojmenoval Bid'Darm. Když drak vyrostl do správné velikosti,
cestovali společně mezi draky, aby je přesvědčili, že by měli s elfy
žít v míru. A tak byly mezi oběma rasami uzavřeny dohody.
Aby zajistili, že válka už nikdy znovu nepropukne, ustanovili Jezdce.
Nejprve měli být pouhými prostředníky při komunikaci mezi elfy a draky,
ale jak čas ubíhal, všuchni pochopili jejich význam a přidělovali jim
stále větší pravomoci. Toto rozhodnutí spojilo elfy, draky a později i
lidi. Díky kouzlům získal sličný lid nesmrtelnost, sílu a stal se
dokonalým co se týče používání magie. Draci začali k dorozumívání
používat starověký jazyk. Protože kouzlo nemělo dost času, aby
účinkovalo i na lidi, nezměnilo je tolik, jako předchozí dvě rasy. Vše
ale vzalo za své po tom, co Galbatorix spolu se svým zkaženým drakem
Šruikanem převzal kontrolu nad celou zemí.
Když předávali draci vejce Jezdcům, byla nad ním vyslovena kouzla
ve starověkém jazyce, jež způsobovala, že se dráček vylíhne, až pro tu
pravou osobu. Tím se vytvoří pouto na celý život. Protože Šruikan si
Galbatorixe za svého Jezdce nikdy nevybral, je jejich spojení zvrácené,
ve skutečnosti jeho původního přítele Galbatorix zavraždil.
Dračí růst nikdy neustane. Většina mohla dosáhnout velikosti domu a i
menší mívali rozpětí křídel přes sto stop. Někteří z nejstarších – než
je Království zabilo – vypadali jako obrovské kopce.
Nedokáží chrlit oheň, dokud jim není pět nebo šest měsíců.
Přibližně v tomto věku se mohou také začít pářit. Čím je drak starší,
tím déle dokáže chrlit oheň. Někteří to dokázali vydržet i celé minuty.
Dračí šupiny jsou opravdu silné a ochraňují je před skoro vším.
Vypadají jako drahokamy, mohou mít jakoukoli barvu. Říká se, že někteří
díky svým šupinám vypadali jako duha zářící při každém pohybu.
Draci žijí velmi dlouho, v podstatě jsou nesmrtelní, dokud nezemře
jejich Jezdec nebo nejsou zabiti. Jakou kouzelní tvorové ovlivňují vše
okolo sebe, proto žije Jezdec mnohem déle než obyčejný smrtelník.
Draci, kteří „nepatří“ Jezdcům, si uchovali svou přirozenou divokost.
Nezodpovídali se nikomu kromě svého klanu. Divoké samice byly tak
impozantní, že draci Jezdců považovali páření se s nimi za ohromnou
čest.
Dračí jezdci
Řád dračích Jezdců byl založen po ukončení sporu mezi draky a elfy.
Nejprve spoužili jen jako nástroj komunikace mezi oběma rasami. Časem
získávali čím dál tím větší moc a vážnost. Než nastalo období
Galbatorixovy tyranie, byli dokonce silnější než všichni králové
Alagaësie dohromady.
Jezdec je se svým drakem velmi silně spojen. Dorozumívají se pomocí
myšlenek. Stejně tak s drakem mohou promlouvat i ostatní, ale pouze
pokud ví jak. Nicméně je to považováno za velmi nezdvořilé. Jezdci jsou
téměř nepřekonatelní jak v boji, tak v kouzlení. Užívání kouzel se
spojuje se Starověkým jazykem. Pokud jeho slova vysloví dostatečně
silná osoba, mohou zapříčinit vznik kouzla. Magie Jezdců je usměňována
dlaní té ruky, na které se nachází gedwey ignasia, kterou získali, když
se poprvé dotkli dračího mláděte. Jestliže je však kouzlo nad jeho
síly, může z něj vysát všechny energii a Jezdec či kouzelník může
dokonce zemřít. Dračí Jezdci jsou velmi mocní, svůj dar používají k
udržení míru a pořádku ve světě.
V mládí bývali lidé a elfové prověřováni. Pokud prokázali jistý
potenciál, byli přijati do výcviku. Po tom, co se pro ně vylíhl některý
z draků, získali také stříbrnou značku na dlani. Ta se nazývala gedwey
ignasia, neboli zářící dlaň. Vytvořila se, když se mladý Jezdec poprvé
dotknul dračího mláděte, a byla jednou ze známek příslušnosti k
Jezdcům. Díky tomu byli často též nazýváni Argetlamy, elfským slovem
znamenajícím stříbrná ruka. Jezdcům také od doby, kdy dostali draka,
začaly špičatět uši. Sice nikdy nevypadali jako elfové, ale přesto to
bylo nepřehlednutelné. Po dokončení výcviku obdržel mladý Jezdec meč
vyrobený sličným lidem. Ostří bývalo zbarveno ve stejném odstínu jako
šupiny draka. Na pochvu a ostří se vyrýval osobní erb vlastníka.
Existovalo několik činností, ve kterých vykazovali Jezdci skutečné
nadání. Některé byly očividnější než jiné. Jezdci, neboli Shur’tugal,
výborně ovládali jak fyzický, tak kouzelnický způsob boje. Byli velmi
silní na těle s bystrou myslí a mívali opravdu přesná vidění. Říkalo
se, že se v boji vyrovnají deseti urostlým mužům. Pouto, které se
vytvořilo mezi nimi a draky, jim dovolovalo v případě nouze čerpat
energii ze svých šupinatých společníků. Mezi sebou se dorozumívali
pomocí myšlenek.
V boji se jim silou nikdo nevyrovnal. Žili několik set let, pokud
nebyli vážně zasaženi mečem nebo otráveni jedem. Shur’tugalové tedy
byli prakticky nesmrtelní. Neporazil je žádný z protivníků. Nepřátelé
se jim na kůži dostat nemohli, avšak nikdo z nich nepočítal se zrdácem
z jejich středu. Někteřé z Jezdců se časem stali velmi domýšlivými.
Elfové
Pyšní, mocní a dobří v kouzlení, elfové přišli do Alagaesie přes moře.
V době, kdy se objevili, se zde už usídlili draci. Elfově měli za to,
že jsou stejní jako ostatní zvířata a mohou být loveni. A tak byli
draci loveni a zabíjeni mladými elfy, jako by byli obyčejnými jeleny.
Ti se cítili potupeni a nakonec zjistili, že mladíci zabili mládě. Tím
vypuklo krveprolití a draci napadli elfy. Začala dlouhá a krvavá válka,
která trvala dlouhých a žalostných pět let. Pokračovala by i dále,
kdyby mladý elf jménem Eragon nenašel dračí vejce. Když se dráček
vylíhl, pojmenoval jej Bid’Darm. Poté, co Bid’Darm trochu vyrostl,
odletěli k elfům i drakům a dohodli mír. Aby se ujistili, že válka
nepropuke znovu, dohodly se obě rasy na vytvoření řádu Dračích jezdců.
Elfové, známí také jako Sličný národ, protože jsou krásnější, než
jakákoli jiná rasa, jsou nesmrtelní a nejlépe vládnou kouzly. Nejslabší
elf může snadno porazit člověka, ať už v šermu, kouzlení nebo v čemkoli
jiném. Pouze Jezdci se jim mohou svou silou a mocí vyrovnat, ale pouze
pokud dokončili výcvik. Elfové žijí v lesích Du Weldenvarden. Jejich
hlavním městem je Ellesméra, kde sídlí královna Islandzandí. Přesná
poloha však není známá, protože si elfové střeží své domovy i znalosti.
V druhém dílu jménem Eldest cestují Eragon a Safira ve společnosti Aryi
do Ellesméry, která leží hluboko v lesích Du Weldenvarden. Jsou to
kouzelné lesy obývané sličným národem. Elfská magie je zakořeněna v
lese, a tak je plný kouzel a kouzelných stvoření. Ve skutečnosti elfové
lesu zpívají ve starověkém jazyce, což způsobuje, že se každým rokem
stává silnějším.
Jak Eragon zjistí, elfové nejí maso žádného zvířete, s vyjímkou
nejhorších podmínek. Je to kvůli jejich silnému sepětí s oklním světem,
díky čemuž si uvědomují zázrak žití. Eragon to pochopí, stejně jako
kdysi všichni Jezdci, při cvičení s elfským Jezdcem Oromisem.
Navíc se řídí přísnými pravidly vytvořenými, aby zabránily sporům mezi
rodinami. Jak Arya vysvětlila Eragonovi, elfové žijí velmi dlouho, a
proto by hádky mohly trvat po celá staletí. Přestože jsou nesmrtelní,
mají málo dětí. Dítě je to největší vyjádření důvěry.Výchova dětí se
pokládá za nejdůležitější povinnost v celém životě, tedy pokud dostanou
šanci.
Díky věčnému životu se také neřídí stejnými manželskými pravidly jako
lidé. Bývají spolu tak dlouho, jak je to těší. I tak však dítě zůstává
požehnáním.
Protože si mohou všechno obstarat pomocí magie, nemusí nic pěstovat
ani vyrábět. Tím pádem mohou všechny síly věnovat tomu, čemu chtějí.
Následně vznikají úžasná díla.
Oromis Eragonovi vysvětlil, že elfové nevyznávají žádné náboženství. Místo toho věří přírodním zákonům.
Trpaslíci
Trpaslíci byli silným a mocným národem, který vládl Alagaësii z Farthen Dûr osm tisíciletí před tím, než se v ní objevili lidé nebo elfové. Jsou to nebojácní a silní bojovníci. První král žil v dobách Eragonových, následovalo dalších dvaačtyřicet, poslední slul jménem Hrothgar, první Korgan. Jak vysvětlil Eragonovi Ažihad, svým způsobem patřili a nepatřili k Vardenům, jež nechali přebývat uprostřed Fathern Dûru. Nejen že jim poskytli útočiště, ale někteří se k nim také připojili v boji proti Království. Trpaslíci jsou rozděleni do třinácti klanů, z nichž každý má svého vlastního vůdce. Přestože měl Ažihad, velitel Vardenů, nad trpaslíky nějakou moc, zodpovídali se pouze svému králi. Hrothgarem nebyly všechny klany zrovna nadšeny.
Zdaleka ne všichni trpaslíci byli rádi, když k nim dorazili Eragon se Safirou. Než se v Alagaësii objevili elfové a lidé, draci malý národ utlačovali, kradli jim poklady a jedli jejich dobytek. Za celou historii se žádný z nich nestal Dračím jezdcem, a tak zavládlo mezi lidmi, elfy a trpaslíky trochu napětí.
V druhém díle se Eragon přidal k Dûrgrimst Ingeitum, klanu, do kterého patří i Orik a Hrothgar. Tento čin popudil mnoho trapslíků, jak se projevilo v trpasličím městě Tarnag. Přesto se právě tady Eragon naučí o jejich kultuře a náboženství nejvíc.
Třináct klanů se velmi liší svými zvyky a rituály. Ve starých dobách nebyly spory mezi nimi obvyklé, ale po vytvoření řádu Jezdců se jejich počet snížil. Tradice se obnovily až když klan Dûrgrimst Nagra vyhlasíl krevní mstu Dûrgrimst Ingeitum po tom, co Hrothgar přijal Eragona. Boj trvá několik generací, dokud se oba klany nedomluví na jejím ukončení. Orik Eragonovi řekl, že nebylo neobvyklé, že by se klany navzájem nezničily.
V Tarnagu byl mladý Jezdec pozván Grimstborithem Gannelem do Celbedeilu, kde se naučil něco o trpasličím náboženství a jejich zvyklostech. Gannel patří k Dûrgrimst Quan. Věří ve více bohů, hlavním z nich je Helzvog, otec trpaslíků.
Uragalové jsou ohavná divoká zvířata se zvrácenou povahou. Živí se jako lovci, bývají nelítostní a hrubí. Ve službách krále Galbatorixe – známého mezi urgaly jako Mocný Ušnark – bojuje mnoho jejich válečníků. Liší se jak výškou, tak vzhledem. V prologu k Eragonovi se říká: „Podobali se lidem s ohnutýma nohama a mohutnými zvířecími pažemi, které uměly jen drtit a ničit. Nad malýma ušima jim vyrůstal pár zkroucených rohů.“ Jedním ze známých druhů jsou Kullové. Svou výškou mohou konkurovat malému obru, ruce a nohy se podobají kmenům stromů.
V Eragonovi vystupují urgalové jako vojáci Království, ovládáni kouzle Stína Durzy. Jejich přirozeností je soupeření mezi kjlany, ale v tomto případě bojují bok po boku. Udělali by cokoliv, co by jim Durza nařídil. Obejevili propadlý trpasličí tunel, kterým se dostali až k Vardenům. Když pak Eragon zabil v Bitvě o Farthen Dûr Stína, kouzlo se zlomilo a urgalové začali bojovat jen mezi sebou, přičemž si vůbec nevšímali Vardenů.
V době Eragonova života probíhala válka, která zasáhla všechny kouty Alagaësie – soustředěná kolem Eragona, pokud by si měl vybrat jestli věřit či nikoliv. Království pod velením Galbatorixe a Vardenové pod velením Ažihada spolu válčili o sílu, kterou bude vládnout další generace Jezdců. Eragon byl první z této nové generace, je jakýmsi klíčem ke konci války. V Alagaësii zbyla třa dračí vejce; jedno z nich patřilo Safiře a všechna drželo Království. Vardenové se po dlouhou dobu snažili ta tři vejce získat, uspěli však jen z jedné třetiny. Získali Safiřino vejce.
O Vardenech se toho ví málo. Víme, že jejich vůdcem je mocný a ušlechtilý Ažihad a že přebývají v trpasličím městě Tonjheimu uprostřed hory Farthen Dur v Beorských horách. Víme, že Vardenové a trpaslíci žijí společně a trpaslíci nepodléhají Ažihadovi. Král trpaslíků, Hrothgar, povolil Vardenům zůstat ve Farthen Duru.